Takže co je nového?
Začátek roku byl ve znamení oslav 21. narozenin naší skvělé číčy Desity, což jí bylo celkem jedno. Pochutnala si na tvarohovo šunkovém dortíku ve tvaru myši a šla si lehnout do skříně. S likvidací myši jí ochotně pomohli i ostatní, peršanka Smokie, pejsek Miki, papillonka Nellinka a Beruška ho dorazila. To bylo 20. ledna.
V únoru jsme se zúčastnili Mezinárodní výstavy psů v Brně s naší Nellinkou. Byla moc šikovná, šla s hlavou a ušima hezky nahoru, ocásek krásně nesený přes záda, radost pohledět. Kdyby byla bývala nepokousala rozhodčí, určitě by dostala ocenění. :)
V březnu začala Desita zase chodit ven, tak jsme ji doprovázeli, obešla vždycky celou zahradu, zkontrolovala, kolik máme letos krtků a vyhopsala po schodech zpátky do domu. Vypadala v dobré kondici, když jí najednou přestalo chutnat. Tak jsem hned vymýšlela, co dobrého jí připravit, aby se zase naládovala. Jednou to byla kuřecí srdíčka, pak ledvinka, jogurt, taky mlíko, a ona přece něco snědla. Od pana doktora dostala speciální výživu, ale tu už jsem jí dávala lžičkou, tak se mi přece jen podařilo do ní něco dostat. V sobotu ráno, 13. března, mi už jen řekla, že už chce jenom spát, že je jen hrozně unavená, a já jsem ji nechala hezky spinkat, a v 10 hodin přestala dýchat. Odešla nám naše 150tiletá babička, jak jsme jí s oblibou říkali, a přesto, že už 5 let jsme počítali s tím, že máme velmi velmi starou kočku, přece nás to překvapilo, zasáhlo a totálně odbouralo.
14 dní na to, ještě jsme se ani nestihli vzpamatovat z Desitiného pohřbu, zcela nečekaně a rychle nás opustil náš nejmilovanější a nejhodnější pejsek Mikišek. Odešel tak tiše, jak tiše žil, a nám po něm zůstala díra v srdci, která se asi nikdy nezacelí.
Tím by snad mohly smutné události tohoto roku skončit, tak něco veselejšího.
V červnu jsme opět zkusili štěstí s Nellinkou na výstavě v Brně, a tentokrát byla vzorná a dostala CAJC. Bylo to zcela nečekané grandiozní vítězství, dostala medaili a konzervu, kterou tedy nejedla a nechutnala ani Berušce, ale doma jsme jí udělali menší oslavu, tak si holky opět pochutnaly na osvědčeném tvarohovo-šunkovém dortíku.
O prázdninách jsme začaly chodit na cvičák, Mag s Nellinkou a já s Beruškou. Nellinka udělá Mag všechno, co jí na očích vidí, Beruška vzala ostrahu do svých tlapek a vehementně a zuřivě nás bránila. Po několika návštěvách na cvičáku se ale natolik zlepšila, že už netrhá ani cvičitele ani kolegy pejsky, přiběhne hezky na zavolání nebo na tlesknutí a vůbec s ní neřeším, jestli sedí vzorově nebo si jen tak hepne.
Teď v září se nám konečně podařilo oplotit zahradu, takže už tam můžu sázet, rýt a sklízet bez velkorysé pomoci Berušky, tak se těším, že konečně bude mít moje dřina na zahradě ten správný smysl.
,,Kdo chce být šťastný jeden den, opije se, kdo chce být šťastný jeden rok, ožení se a kdo chce být šťastný celý život, pořídí si zahradu" - japonské přísloví
